Nic na světě není úplně dokonalé. Všechno je obojaké, na všem najdeme něco dobrého i něco špatného. A tak si zkrátka vždycky vybíráme jen to pokud možno co nejmenší zlo.

Pokud si to máme ukázat třeba na příkladu ekonomiky, pak je to docela zjevné.

Skutečná ekonomika by měla fungovat tak, že si lidi vydělají peníze a zase je utratí tak, aby se udržela pracovní místa a lidé si zase vydělali na další utrácení. Množství peněz v oběhu by mělo odpovídat množství a hodnotě nabízeného zboží, aby nepřebývalo ani to zboží, ani peníze, které by nebylo za co utratit. Ale to není docela možné, protože se snad nikdy nevyprodukuje přesně tolik, kolik se toho dá prodat, a není jisté ani to, že si lidi vydělají dost na to, aby všechno vykoupili. A pak by taková skutečná tržní ekonomika vedla jen od jednoho problému k jinému.

velké finance

A proto se ekonomiky různě pokřivují.

Někdy se třeba omezuje tisk peněz a jejich množství v oběhu, aby se tím zabránilo růstu cen a tedy inflaci. Ale to se nedělá zas až tak často, protože se to lidem-voličům nelíbí a mohli by být se spořivou vládní garniturou nespokojení.

Jindy se peníze naopak do ekonomiky pumpují, aby se víc utrácelo. A to se voličům líbí víc. Dokud se takové peníze navíc neprojeví ve formě inflace, tedy růstu cen, což nikdo nemá rád.

podnikatelská analýza

Často se přispívá na živobytí nebo se i přímo financuje život sociálně slabých na státní útraty. Takže se bohatým nebo aspoň trochu vydělávajícím bere a chudým dává. Což je často fér u starobních důchodů, které si musíme zasloužit svojí prací, ale ne u jiných dávek, které jsou někdy víc a někdy míň nezasloužené.

Někdy se nějaké výrobky dotují, aby se líp prodaly, jindy se na ně naopak napaří vysoké daně, aby lidé platili jako mourovatí. A reálná cena tu tak nemá reálný smysl. Někdy se finančně podporuje neefektivní výroba, jen aby byla pracovní místa, a jindy se odírají ti, kdo si umí sami vydělat dost.

Těžko tedy v ekonomice najdeme férovost. Ta tu nebyla ani před listopadem 1989, kdy jsme byli rovnostářský stát, ani po nabytí svobody. A asi nikdy nebude líp.