Určitě už se vám někdy stalo, že jste zapomněli na stole nějakou potravinu a za pár okamžiků zjistili, že si z ní masařka udělala svou líheň. A bylo po chuti. Většinou jsme nuceni vyhodit maso. A to jak syrové, tak i tepelně upravené. Není výjimkou, že svá vajíčka naklade i do sýra.
· To, že nám do bytu vletěla masařka, poznáme podle jejího charakteristického bzučení.
· Najít ji je celkem snadné. Jedná se o statnou mouchu, jejíž velikost se pohybuje od jednoho až do dvou centimetrů.
Masařka je zbarvená šedě, ale zadeček může mít i černobílé kostkovaný. Celé tělo má pokryté černými štětinami. Ačkoliv je potřeba před ní uklízet potraviny, ona sama se jimi neživí. Základ jejího jídelníčku je stejný jako u mnohem půvabnějšího hmyzu, kterým je motýl. Její potravou jsou hlavně květní šťávy. Je pravda, že jídelníček doplňuje o zdechliny, a dokonce se může chovat jako predátor, když napadne žížalu, hlemýždě nebo jiný hmyz. Ona je ale nenapadá s úmyslem je zkonzumovat. Do jejich živých těl naklade svá vajíčka, která začnou svou oběť pojídat zaživa. Oběť pochopitelně nemůže dlouho tento stav přežít.
Larvy jako zdravotní personál
Masařka vylétá hlavně za slunných dnů. Obtěžuje nás tedy přibližně od března až do listopadu. Přesto, že je oproti nám malá, může být pro nás i nebezpečná tím, že přenáší různé řady nemocí. Zajímavé je, že se muší larvy začaly využívat i ve zdravotnictví. Zjistilo se, že napadením zhnisané rány mohou člověku prospět.
o Nezačnou totiž požírat zdravou tkáň, ale vyžírají hnis a tkáň, která je odumřelá.
o Tím ránu čistí.
Tento poznatek není zdaleka nový. Už lékař francouzského císaře Napoleona Bonaparta si všiml této schopnosti a dokázal ji využít při tažení do Egypta. V první světové válce ji vzkřísil americký chirurg Bayer, a i v dnešní medicíně se tato metoda opět uplatňuje.