Kniha předního francouzského odborníka na oblast vizuality a filmu shrnuje širokou problematiku fenoménu obrazu. Přehledně strukturovaný výklad je veden od fyziologických a psychosomatických aspektů vizuality přes antropologické zkoumání tohoto pole, zkoumání dispozitivu obrazu, pojednává specifika obrazu v umění a směřuje k otázkám sociologickým – k roli obrazů v umění naší civilizace dříve a dnes. Kniha představuje unikátní syntézu klíčových poznatků z této oblasti a je určena nejširší kulturní veřejnosti, zejména pak studentům a zájemcům o oblast vizuality. Jacques Aumont se narodil v roce 1942, v letech 1967 až 1974 působil jako kritik v jednom z nejvýznamnějších filmových časopisů Cahiers du cinéma. Natočil několik krátkometrážních filmů a produkoval řadu experimentálních televizních programů, je často členem festivalových porot. Od roku 1970 je pedagogicky činný na francouzských univerzitách: 1970–1976 na Sorbonně, od roku 1976 je profesorem filmu na Univerzitě Paříž 3 (Nouvelle Sorbonne).
Bublaman, Brno 25. 3. 2010
Maťa, 2010
Autor ovlivněný především filosofií A. Schopenhauera a F. Nietzscheho a inspirovaný jejich radikálním individualismem a koncepcí vůle napsal ve dvacátých a třicátých letech několik pozoruhodných próz, které právem patří do klenotů evropské literatury. Utrpení knížete Sternenhocha (1928) je fiktivním deníkem jednoho z předních velmožů říše německé na počátku tohoto století, „jenž by se byl dozajista stal nástupcem Bismarckovým, kdyby Osud nebyl vrhl na jeho cestu mohutnou osobu Helgy-Démony“.
Bublaman, Brno 1. 3. 2010
Vyd. Paseka 2009
Románový příběh podivínského samotáře Jacquese Austerlitze patří k nejlepším dílům německého prozaika, jehož první česky vydaná kniha, čtveřice novel Vystěhovalci, se roku 2006 stala jedním z nejvýraznějších překladových titulů na české literární scéně. Muž, který upoutá vypravěčovu pozornost fotografováním zrcadel čekárny antverpského nádraží, je, jak se postupně ukáže, někdejším židovským uprchlíkem z předválečné Prahy, který byl z města odvezen jako dítě, adoptován rodinou velšského protestantského kazatele a teprve v dospělosti pracně odhaluje kořeny vlastní identity a dobírá se příčin svých celoživotních úzkostných stavů a existenciální tísně. Záplava vzpomínek, která se jako voda z protržené hráze v Austerlitzovi uvolní poté, co se vydá do Čech po stopách osudu svých rodičů i někdejší vlastní cesty za svobodou, mu umožní dobrat se alespoň částečné pravdy o vlastním já, zároveň však jako by jej spolu s vypravěčem zaváděla ještě hlouběji do „srdce temnoty“ nedávných evropských dějin.
Bublaman, Brno 1. 2. 2010
Román inspirovaný skutečným osudem vily Tugendhat, který zaujme od
první věty. Na pozadí příběhu jejích majitelů zrcadlí tragédii celého
českého národa. Vysoko na kopci nad Brnem ční zázračný dům. Postaven na
míru židovsko-křesťanskému novomanželskému páru vyzařuje bohatství,
sebevědomí, krásu a majestátnost. Avšak jen do chvíle, než do země
vstoupí nacistické vojsko a manželé musí vilu i zemi opustit. Život vily
se s odchodem jejích majitelů ale nezastaví. Přechází z jedněch rukou
do druhých, z českých do nacistických, pak do sovětských až se opět
vrátí do majetku československého státu. Krystalická dokonalost
skleněného pokoje přitom zasahuje nesmírnou gravitací každého, kdo se
dostane do jeho blízkosti. Jenom málo knih z poslední doby dokázalo očima
cizince (podobně jako Gottland Poláka Maria Szczygiela) postřehnout
československou realitu druhé poloviny 20. století tak brilantně jako
Skleněný pokoj Simona Mawera. Román je o to cennější, že byl v létě
2009 nominován na nejprestižnější knižní cenu anglicky mluvícího
světa The Man Booker Prize.
http://www.simonmawer.com/…lassRoom.htm
Bublaman, Brno 8. 1. 2010
vyd. Argo
Chilan Roberto Bolaño (1953–2003), básník a prozaik, je v současnosti zřejmě nejvýraznější postavou latinskoamerické literatury. V této knize vypráví příběh dvou „divokých detektivů“, básníků-desperátů Artura Belana a Odyssea Limy a jejich přátel, umělců a stoupenců „žaludečního realismu neboli žaludného či záludného realismu, někdy též bludrealismu“, kteří se vydávají po stopách tajemné básnířky Cesáreji Tinajerové. Hledání – iniciační cesta, bildungsroman, citová výchova – trvá dvacet let, od roku 1976 do roku 1996, a prostřednictvím množství postav se rozvětvuje do změti podivných, někdy neukončených příběhů, tvořících „totální“ román, kde se dá najít úplně všechno: lásky, smrti a vraždy, blázince a univerzity, zmizení a objevování, literatura i život. Dějištěm je Mexiko (kde Bolaño vyrůstal), Nikaragua, USA, Francie, Španělsko, Rakousko, Izrael, Afrika.
Recenze v médiích
Divoký román. A skvělý
Daniel Nemrava, MF DNES, 5.12.2009
(…) Divocí detektivové jsou nepřehlédnutelní nejen svým objemem, který
čítá více než 600 stran napěchovaných bezpočtem příběhů o lásce,
o sexu, o vraždě. Je to román, kde se čtenáři před očima jako
v deliriu míhá prostředí univerzity, kaváren, blázince, mexické pouště
i evropských velkoměst. (…) Absurditu a ambivalenci grotesky podtrhuje
i propojení násilí s výsostným uměním – poezií, neboť básníci se
tu pohybují v kontaktu s podsvětím, na hraně zákona nebo uprostřed
válečné vřavy. Svůj styl vypravěč vybrušuje jakoby za pochodu, stále
hledá vhodná slova, koriguje, což umocňuje dynamiku vyprávění a je
zároveň jedním z jeho komických prvků. Závěrem: Divocí detektivové
jsou knihou vskutku strhující a patří k tomu nejlepšímu, co bylo ze
španělsky psané literatury u nás přeloženo.
Bublaman, Brno 16. 12. 2009
vyd. Argo
Chlívák, cesťák a mrtvý muž Zajda Munro je proklet a odsouzen k odchodu z pozemského světa hned v první větě románu. Ne že by si v životě nestačil užít. Fantazie tohoto velkohubého, samolibého a uhrančivého dandyho je mírně omezená: představit si umí jedině vagínu, a hned nato si tiskne dlaň do rozkroku, aby si ulevil. Ženy hodnotí a svléká pohledem jako neúnavný rentgen a s většinou z nich je hotov si okamžitě na jakémkoli místě zašukat. Už jen to vypadá jako jeho hlavní neřest, ale kromě toho ještě žvaní, pije, kouří, řídí jako magor a občas si rád šlehne. Takový je život hlavního hrdiny Zajdy, obchodního cestujícího s kosmetickými přípravky v Brightonu a okolí, mistra ve svém oboru.
Zajdovi juniorovi, druhému hrdinovi románu, který svého tátu miluje láskou bezpodmínečnou a nekritickou, je devět let. Dvojice Zajda a Zajda mladší není nepodobná otci a synovi z Cesty Cormaca McCarthyho a každopádně je stejně nezapomenutelná. I Zajda se synkem jsou na cestě a zažívají svého druhu apokalypsu, třebaže v caveovském hávu, tedy groteskně utopenou v spermatu, vodce Smirnoff, tabákovém kouři a koksu. Nick Cave je tu ve svém živlu, je to jeho „knižní koncert“ par excelence, nezapře žádný ze svých atributů: je drzoun, komik, provokatér, sprosťák, patetik i moralista najednou. O největším hitu renomovaného britského nakladatelství Canongate na tento rok, prodanému do třiceti zemí světa, napsal Irvine Welsh: „Kdyby orgasmy byly malé smrti, tak by nám bylo hned jasné, na co hlavní hrdina této knihy sejde ze světa. Smíchejte McCarthyho, Kafku a lidového komedianta, a vyjde vám Králík Munro. Je to nenechavá četba nesoucí všechny známé Caveovy atributy: horor a lidství skryté pod tenkým povrchem ryčné a hravé odrhovačky.“
Bublaman, Brno 8. 10. 2009
vyd. Host
Larssománie
Trilogie Milenium se stala fenoménem po celém světě. Dosud se prodalo 13 mil. výtisků v 35 zemích. Jeho dílo je nesporným přínosem pro krimi žánr, má výborně rozepsané hlavní postavy a jejich velmi přesné postupné odhalování. Jenom mi to vše potvrzuje, že jestli se nyní někde literárně vaří, tak je to sever Evropy. K tak rozdílným knihám jako Ráno a večer, Doppler, Model, Popmusic z Vittuly či Naivní. Super. přibývá něco jako detektivka, která si ale nese ty ceněné prvky společné knihám již zmiňovaným.
Druhý díl trilogie odkrývá minulý a současný život Lisbeth
Salanderové, tajemné punkerky a hackerky, zvláštní pomocnice policejního
komisaře.
Bublaman, Brno 20. 9. 2009