16. 1. 2006 – 19. 2. 2006

Danielu Šperlovi ještě není čtyřicet, ale už toho dokázal mnoho. Vystudoval Institut výtvarné fotografie i katedru fotografie FAMU, kde nyní finišuje v doktorském studiu a dokončuje rigorózní práci o Newyorské škole fotografie, jeden semestr studoval na Akademii výtvarných umění v Toulouse, čtvrt roku fotografoval v Japonsku, několikrát pobýval delší dobu v Americe, byl šéfredaktorem časopisu Advanced, jehož úroveň se pod jeho vedením rapidně zvýšila, natočil několik dokumentárních filmů a externě pracuje jako kameraman pro Českou televizi. Především však má na svém kontě obsáhlé fotografické dílo, které představil na více než třiceti autorských výstavách, na mnoha skupinových expozicích i ve dvou knihách.
Ačkoliv naprostá většina Šperlovy tvorby patří do dokumentární fotografie, je v ní možno rozlišit několik variant dvou rozdílných poloh. Na jedné straně jsou to sociologicky zaměřené cykly o různých přesně vymezených skupinách lidí a druhou silnou oblastí ve Šperlově tvorbě je právě subjektivní dokument. Při různých pobytech v zahraničí, zejména ve Francii, Japonsku a v USA, Daniel Šperl začal vytvářet obecnější snímky bez konkrétně vymezené společenské skupiny, kterou by fotografoval, i bez užšího tématu. Zatím nejdál v tomto směru došel ve vystavovaném cyklu Amerika, shrnujícím práce z několika delších pobytů především v Kalifornii a v New Yorku v letech 1998–2004. Daniel Šperl tam během svých studijních pobytů poznal Ameriku lépe než běžný turista, ale přesto se rozhodl tentokrát nevytvořit sociologický dokument o některé konkrétní části amerických občanů. Namísto toho vyhledával na newyorských ulicích, v Central Parku, při Gay Parade v San Francisku, na pacifických plážích i při různých návštěvách v domech svých přátel mnohdy až přízračné konfrontace více motivů či absurdní koexistence paralelních dějů, které vytvářejí do slov jen obtížně převoditelné obrazové symboly a metafory a které vizualizují autorův vnitřní svět, jeho zážitky a pocity. Řada snímků se vyznačuje jak opuštěním dějovosti a snadno verbalizovatelných obsahů, tak vycizelovanými kompozicemi, v nichž mají nemalou roli vržené stíny, které často zastupují skutečné lidi i předměty. Zůstává v nich mnoho nedořečeného, jen lehce naznačeného, v řadě případů převládá pocit jemného smutku a nostalgie. Přesto však většina těchto snímků různým způsobem zobrazuje i rozličné typické aspekty životního stylu středních vrstev současných Američanů, mezi nimiž se Daniel Šperl pohyboval nejčastěji. Odráží se v nich inspirativní vliv děl Roberta Franka, Louise Faurera, Bruce Davidsona a dalších fotografů z takzvané Newyorské školy fotografie, o nichž Šperl píše svou rigorózní práci a která tedy dokonale zná. Tento styl je dnes velmi populární i v české fotografii, kde je reprezentován například snímky Viktora Koláře, Václava Podestáta, Evžena Sobka a dalších autorů. Šperlovy práce se však mezi nimi rozhodně neztrácejí.

Vladimír Birgus

:::www.daniel­sperl.com:::(http­://www.daniel­sperl.com)