14. 3. 2005 – 10. 4. 2005

Cyklus Portréty Víta Šimánka (1973) je tvořen prostými snímky tváří starých pacientů, na nichž se v průběhu života výrazně podepsal čas i nemoci. Současné tváře jsou konfrontovány s reprodukcemi portrétů z občanských průkazů. Tyto diptychy tak s sebou přinášejí nejen dramatické vizuální kontrasty; jsou zároveň fascinujícím dokumentem svědčícím o neúprosném plynutí času a pomíjivosti člověka.

Cyklus Ženy z titulní strany Martina Plitze (1964) sleduje osudy žen, které duch doby, náhoda či ironie osudu vynesly na titulní stránky časopisu Vlasta. Ženy, které po složitém pátraní vystopoval, fotografoval v co možná nejpřesnější rekonstrukci duchu titulních stránek a současně vytvořil novou civilní fotografii. Vedle fenoménu plynutí času cyklus reflektuje sociální či politické změny naší nedávné historie, které se přirozeně odrážely i na takových místech jako byly titulní stránky časopisů.

Vít Šimánek

Narozen 6. 10. 1973 v Praze. V roce 1992 vystudoval gymnázium v Praze. Od roku 1993 pracuje jako sanitář v nemocnici Na Žižkově v Praze. V roce 2003 absolvoval magisterské studium na Institutu tvůrčí fotografie v Opavě. Od roku 2002 spolupracuje s nadací Člověk v tísni. Je zakládajícím členem fotografické skupiny Rovnýma nohama. Věnuje se dlouhodobým dokumentárním projektům. Žije v Praze.

Samostatné výstavy: 1998 Republika Žižkov, Znojmo, Galerie Taurus; Fotografie 1996 – 98, Opava, Kabinet fotografie Slezského zemského muzea; 2000 Republika Žižkov, Praha, Žižkovské divadlo Járy Cimrmana (s L. Rudinskou); 2001 Republika Žižkov, Brno, Galerie FOMA; 2002 Fotografie 1996 – 2001, Uherské Hradiště, Kino Hvězda; Republika Žižkov, Olomouc, Galerie U mloka; Republika Žižkov, Praha, Palác Akropolis; 2003 Inter homines, Praha, Komunikační prostor Linhartovy nadace (s K. Tůmou); Inter homines, Mariánské Lázně, Galerie Atrium (s K. Tůmou); 2004 Republika Žižkov, Vídeň, Galerie auf der Pawlatsche; Pohledy nemocných, Praha, Galerie Velryba;

Skupinové výstavy (výběr): 1997 Nová jména, Praha, Pražský dům fotografie; Institut tvůrčí fotografie 25/5, Praha, Národní technické muzeum; Czech Press Photo, Praha, Staroměstská radnice; 1998 Institut tvůrčí fotografie, Bratislava, Dielo Centrum; 2000 Czech Press Photo, Praha, Staroměstská radnice; 2001 Talentinum, Praha, České centrum fotografie; 2002 Zlín a jeho lidé, Zlín, Městské divadlo; Očernění, Praha, Divadlo Archa; Konfrontace, Praha, Pražský dům fotografie, České Budějovice, Galerie Měsíc ve dne; 2003 Romové v České republice, České centrum, Brusel, Vídeň; Z okraje do středu, České Budějovice, C.K.Solnice; Klauzurní a diplomové práce ITF, Opava, Dům umění; 2004 Rovnými nohami, Bratislava, Galéria Profil; Roma – Stadt und Land, Berlín, Studio im Hochhaus; Etnické a národnostní menšiny v České republice, Praha, Pasáž Lucerna; Czech Press Photo, Praha, Staroměstská radnice;

Ocenění: 1997 Nová jména – hlavní cena v dokumentární části soutěže pro mladé české fotografy do 35-ti let; Czech Press Photo – 3. cena v kategorii Reportáž; 2001 Talentinum – 1. cena v dokumentární části soutěže; 2004 Cena Jaromíra Funkeho – 4. místo

Cyklus Portréty Víta Šimánka (1973) vznikl v žižkovské nemocnici již v roce 1996 a Šimánek za něj získal v roce 1997 hlavní cenu v dokumentární části soutěže Pražského domu fotografie pro mladé fotografy Nová jména. Tam mu dala porota přednost před mnoha jinými účastníky z řad studentů prakticky všech našich fotografických škol i dalších pražských fotografů. Jde přitom o snímky, které se obešly bez jakýchkoliv vnějších kompozičních a světelných efektů: v co nejjednodušší obrazové skladbě zachycují tváře starých pacientů, dívajících se přímo do objektivu. Prosté snímky tváří, na nichž se výrazně podepsal čas i nemoci, Šimánek konfrontuje s reprodukcemi podobenek stejných lidí z jejich občanských průkazů, na nichž vypadali až neuvěřitelně mlaději a krásněji. Tyto kontrasty vytvářejí fascinující dokument o neúprosném plynutí času i o pomíjivosti člověka.

„Nápad jsem dostal, když mi občas sestřička dala do ruky občanku některého pacienta, abych mu ji vrátil. Když jsem se podíval na stránku se jménem, sklouzl můj pohled na jeho fotografii. A poté, co jsem k němu přišel, byl jsem fascinován rozdílem fotografie a skutečné podoby. Řekl jsem si, že by bylo zajímavé onen kontrast zachytit.“

Šimánek se k tomuto cyklu opět vrátil v roce 2003, kdy vytvořil celkem deset nových portrétů, které mají svou výstavní premiéru právě v brněnské galerii Artistů.

MgA. Martin Plitz
1964 Praha

studia:
SPŠ Sdělovací techniky, Pražská fotografická škola, Institut tvůrčí fotografie při Slezské univerzitě v Opavě.

zaměstnání:
Filmové studio Barrandov, ČKD Polovodiče, Cymnázium Nad Štolou, Černé divadlo J. Srnce, Village Cinemas.

účast na výstavách:
Mezi ploty Praha 1993
Nová jména Praha 1996
ITF 25/5 Praha 1997
„Caminos de hiero“ Španělsko 1997
Program pražských kin MFF Karlovy Vary 1997
Czech Press Photo Praha 1998, 2000
Praha fotografická Praha 1999, 2002
Proudění – mezinárodní sympozium Řehlovice 2000
Drážďany 2000
Ženy z tituní strany Opava 2000
Mizející Smíchov Praha 2001
Ženy z titulní strany Praha 2001
Kočka na kolejích Praha – divadlo Na Prádle 2001
Skupina 5 + 3 Litoměřice 2002
Šípková Růženka Praha – divadlo Minor 2002
Kočka na kolejích Ostrava 2003
Z okraje do středu České Budějovice 2003
Diplomové práce 1998 – 2003 Opava 2003
Praha – Varšava – Bratislava Olomouc 2004
Generácia východ Bratislava 2004

ocenění:
Praha fotografická 1999 kategorie Krásy Prahy 3. místo
Praha fotografická 2001 kategorie Lidé v Praze 2. místo

kontakt: 777064346

Fotografická tvorba Martina Plitze je již delší dobu orientována na určité – dalo by se říci sociokulturní – změny naší společnosti po pádu komunismu. Nejedná se přitom o rozsáhlé sledování určitého jevu ale spíše o fragmentální drobné sondy, zaměřené na vizuálně markantně patrné změny.

Zatímco v předchozích dvou souborech autor (v určitém časovém odstupu) konfrontoval zchátralá průčelí ještě donedávna properujících pražských kin s nástupem unifikovaných jídelen Mc Donald's, v předložené práci sleduje stopy plynutí času na ženách, které byly mediálně zasaženy ještě v době vlády komunismu. Autor si celkem logicky vybral „modely“ z titulních stran časopisu Vlasta.
Při sestavování celkem šesti párů panelů formátu B1 vycházel ze stejného jednoduchého principu: obálka, současná parafráze původní obálky a psychologicky laděný barevný portrét ze současnosti. Tyto jakoby lícové triptychy jsou doplněny mozaikou fotografií z rodinného alba a v některých případech i novinovými články. Vzniká tak zajímavé spojení koncepčního záměru autora s náhodným výběrem (náhodně vyhledaných či dochovaných) autentických snímků dodaných modelem samým.

Politicko-historický aspekt vyplývá z těchto biografických kvaziesejů zcela samovolně, aniž by jej autor explicitně zdůrazňoval. Ať už k tomu přispívá slovní doprovod či jen změna oblečení a způsob aranžování portrétů doplněných atributy osobnosti i doby.

Domnívám se, že svědectví o životě člověka a o charakteru doby, navíc prezentované takto originálním způsobem, patří stále k nejvlastnějšímu poslání fotografie a své ceny nepozbude ani odvátím dobově aktuálních či módních trendů.

RNDr. Petr Velkoborský, CSc.

Výstava byla připravena ve spolupráci s Fotoškolou Brno a realizována za podpory statutárního města Brna.