20. 2. 2006 – 19. 3. 2006

Důvodů, proč se v posledních letech stále častěji objevují fotografická díla vystavěná na principu realita versus fikce, může být mnoho. Dost možná, že v současné záplavě obrazových informací a fotografických dokumentů je pozornost diváka natolik otupělá, že k tomu, aby realitu opět začal vnímat, je potřeba jistého teatrálního efektu. Kam až tato situace dospěje je těžké předvídat, ale představa, že fotografie v budoucnu bude jakousi „photo reality show“, nemusí být nakonec až tak daleko od pravdy. Je těžké v tuto chvíli odhadovat, zda fenomén „pseudodokumen­tárního“ fotografického obrazu představuje jen současný trend nebo „perspektivní nový“ fotografický žánr. V tuto chvíli je ale nesporné, že fotografie Jeffa Walla, Philipa-Lorcy diCorcia, Cindy Sherman, Tiny Barney, abychom zmínili alespoň několik největších osobností současné fotografické scény, představují neotřelá a inspirativní fotografická díla.
Podobně originálním způsobem přistupuje ke každodenní realitě také mladý slovenský fotograf Viktor Szemzö ve fotografickém cyklu „Petržalka – komponovaný dokument“. Bratislavské sídliště Petržalka – artefakt zbloudění a megalomanských ambicí architektů socialisticky se rozvíjejícího Slovenska – patří k „nočním můrám“ tohoto hlavního města. Svým obyvatelům sice poskytuje ubytování, jinak ale představuje nezabydlitelný sterilní prostor, postrádající jakoukoliv lidskou dimenzi. A právě na tento fenomén se zaměřuje Viktor Szemzö.
Věčně vyprázdněné prostory mezi panelovými domy, které nenabízí ani minimální intimitu, a místní obyvatele zde potkáme pouze cestou do práce, na nákup a při venčení psů, se Viktor Szemzö pokouší zalidnit. Na místech, která jsou pro Petržalku typická, zaznamenává v průběhu jedné hodiny veškeré dění a události tohoto časového úseku koncentruje počítačovou montáží do jediné fotografie. Sídliště v Petržalce tak na jeho fotografiích najednou ožívá čilým ruchem a na první pohled se jeví jako ráj na zemi, přesně tak jak jej plánovali jeho tvůrci.
Při pozornějším pohledu se ale objevují první pochybnosti – dokonalost rozmístění postav v obraze, rozmanitost jejich aktivit i výrazů, vždy „katalogové“ slunečné počasí – vše budí dojem propagačních snímků a začíná převládat pocit, že něco není úplně v pořádku, že se díváme na filmové plátno, na reklamní spot světlých zítřků socialistického způsobu života. A to je okamžik, který nás opět vrací do reality, která je od fotografií Viktora Szemzöa tak vzdálená.
Fotografický cyklus, kterým Viktor Szemzö absolvoval bakalářské studium na Instiutu tvůrčí fotografie v Opavě, přináší nejen originální a inspirativní pohled na realitu Bratislavy, ale je i názorným dokladem toho, že digitální technologie v rukou tvůrčí osobnosti nepředstavují pro fotografii žádné nebezpečí. Spíše naopak.

Evžen Sobek