19. 1. 2009 – 22. 2. 2009

V serpentinách Kouřových hor, soudě podle barvy tváře, se jí zcela jistě chce zvracet. Je pravda, že se to točí dost, ale taky jsme ji u snídaně před cestou říkali, že si nemusí dávat porce jak pro osm Mexičanů. Ale přesto fotí, za jízdy, deskáčem, z ruky a jde to ráz na ráz, ale pak zase hrozně zdržuje, čeká, až proletí orel (zkoušíme jí ho nahnat) nebo projede loď. Půl hodiny komponuje krávy, které v momentě vytažení šíbru mění pozice a utíkají za přijíždějícím truckem se senem. Koupe se poslední a pak dlouho mění filmy v kazetách, my už pomalu usínáme, ale ona potřebovala klid a hlavně páru a vlhko, aby jí prach nesedal na filmy.

Země: Texas, Louisiana, Alabama, Georgia, Tennessee, Virginia, New Jersey…

Města: Houston, New Orleans, Chattanooga, Annapollis, Atlantic City, New York…

Řeky: Mississippi, Hudson…

A pak hlavně Cesta: Blue Ridge Parkway…


Jak resuscitovat velkoformát a přitom se vyhnout klišé?
Jednu z cest máme přímo před sebou, stačí být fotografem Kolčavou, tvorem s fantazií a odvahou, který je okouzlen vůněmi, povrchy a tvary, a tohle prostě neřeší. Nemusí, nachází se v kontemplativní jednotě s prostředím, se stromy, vzduchem, vodou, stroji a nezřídka i lidmi. Efemérnost i substance motivů nesena světlem přechází přes její srdce a lehké doteky na všemožných hejblatech přímo na desku. Nemusí moc přemýšlet, někdy to sice dělá, ale to spíše kvůli nám, aby pro nás bylo její sdělení čitelnější, sama to totiž nepotřebuje. Kamera nehraje roli tolik, jak by se dalo předpokládat, tím médiem je totiž ona, duchem obydlenou spojnicí mezi univerzem a jeho obrazem.

A ty její kufry…, to byste měli vidět, co jich měla!

Brno, 8. ledna 2009 Vojtěch V. Sláma