19. 11. 2007 – 16. 12. 2007

Petr Krejčí je zachvacován krásnou posedlostí vizí jiných existencí, tvorů, životů. Urputnost a neodbytnost, která na něj doráží velikou silou mu umožňuje přelévat tyto hojné vidiny na nás, kteří jsme si nepovšimli, jak tyto jiné světy koexistují s naším. Fenomén tajemna, bizardna, není v jeho pojetí mystický. Je živý, živelný, veselý, bezelstný, plný odvolávek a laskavé ironie. Umí se inspirovat hypotetickými cestami do neznámých krajů v atmosféře prvního tisíciletí, používá názvy s ironizujícím kontextem národního obrození, není mu cizí odvolávka na současné konzumní trendy a jejich paradoxy. To, co činí jeho několikaleté úsilí kompaktním je zřetelná radost z díla, nezatížená trudomyslností úporných konstrukcí. Námět „ fantastických zvířat“, prastaré kulturní mystérium, se stává v jeho pojetí „magórií“, která je schopna otevírat hranice mysli tam, kde bychom, v dnešním ukončeném světě, jinak naráželi na zeď. Autorův fantaskní svět je zvláštní směsicí tradice, racionality a iracionality. Fotografie pro tento proces poskytuje vhodný prostor odvolávkou na svou pravdivost, dnes už nahlíženou ironicky. Krejčí často používá rafinované citace, vypůjčuje si estetické šablony, do kterých napouští své vize. Není rozhodně autorem nepoučeným. Jeho teoretické práce mapují současný i historický terén problematiky zvířat a umění. Rozhodující v jeho díle je ovšem čistá fantazie a radost z tvorby. Novost Krejčího práce, především v českém kontextu, je v navázání na světové kulturní tradice, literární i výtvarné. Současná světová výtvarná scéna se k fantazijním námětům vrací a vytváří paralelní nebo virtuální světy. Tvorba Petra Krejčího je, nahlíženo tímto prismatem, velmi aktuální.

Bohumír Prokůpek