4. 10. 2010 v 21h – 31. 10. 2010

Galerie Artistů zahájí novou výstavní sezónu výstavou Zimmer Dreamer Ondřeje Kotrče (1982). Projekt připravený pro konkrétní prostor galerie-kavárny bude vznikat několik dní přímo na místě a Ondřej Kotrč v něm naváže na svou práci z posledního roku, která se od obrazu a objektu posouvá více k instalacím a místně-specifi ckým intervencím.

Místně-specifi cké (site-specifi c) umění máme běžně spojeno především s realizacemi ve veřejném prostoru. K jeho nejpopulárnějším podobám patří v posledních letech projekty šité na míru místům, která ztratila svou původní funkci, jako jsou tzv. brownfi elds nebo průmyslové objekty, často situované velmi blízko středu města (např. brněnská Zbrojovka). Ať už jsou však situovány kdekoli, zůstávají místně-specifi cké projekty ve vztahu k základnímu režimu vystavování umění, který je od poloviny minulého století spojen s „bílou krychlí“ – tj. (zdánlivě) neutrálním galerijním prostorem. Galerie Artistů, která se před dvěma lety přesunula z foyer kina Art do prvního patra Salonu Daguerre, bílou krychlí určitě není. Na rozdíl od běžné galerie, kam každý vchází již jako divák, sem lidé přichází hledat přednostně jiné prožitky než ty estetické.

Výstava Zimmer Dreamer je prvním dílem kurátorské minisérie, v níž se během následujícího roku představí trojice umělců, kteří budou reagovat právě na tento specifi cký funkční a prostorový model Galerie Artistů, která je sice trochu stranou nejrušnějšího jádra Salonu Daguerre, přesto však zůstává nevyhnutelně součástí jeho provozu. Může být v takových podmínkách výstava něčím jiným než dekorací, příjemnou pravidelně obměňovanou strukturou v pozadí, před kterou se odehrávají efemérní děje každodennosti?

Ondřej Kotrč se rozhodl v Galerii Artistů vyjít z práce s modulem, jehož základním prvkem je pruh maskovací pásky. Jednoduchý princip modulu, proměňujícího se s počtem vrstev, umístěním a barevností, může připomenout prvky streetartové práce se šablonami, nebo s jednoduchými, barevně a tvarově lehce obměnitelnými vzory, jako jsou např. space inviders.

Princip šablony nebo 3D, kterým se místo spíš taguje, než by se na něj reagovalo ve stylu místně-specifi ckého umění, je pro výstavu Zimmer Dreamer podstatný. Zároveň si je Ondřej Kotrč velmi dobře vědom nuancí spojených s logikou konkrétního galerijního prostoru – svou práci nanáší na šedý podklad stěn jako nejednoznačnou vrstvu (doslovně vrstvu kolorované lepicí pásky, ale také nehmotnější vrstvu světla videoinstalace v „poslední“ místnosti galerie), která může být čitelná jako dekorace, ale také jako ne-místná chyba.

Jan Zálešák